Citáty- Pinocchio

Pinocchio – cesta k opravdovému já
Příběh o dřevěné loutce, která touží stát se skutečným chlapcem, není jen pohádkou pro děti. Je také příběhem o lidském zrání, svědomí, pokušení a hledání vlastní pravdy. Pinocchio se učí prostřednictvím chyb, špatných rozhodnutí i jejich následků. Postupně poznává, že být skutečným člověkem neznamená jen mít lidské tělo, ale především vlastní svědomí, odvahu, laskavost a schopnost převzít odpovědnost za své činy. Jeho cesta nám připomíná, že skutečná proměna nepřichází zvenčí, ale začíná uvnitř nás samotných.
Možná se totiž člověkem nerodíme jen jednou. Možná se jím stáváme znovu a znovu – každým svým rozhodnutím....

"Dostal jsi život. Ale stát se skutečným chlapcem bude už na tobě."
Pinocchio dostane život, ale nedostane hotovou osobnost. Ta se teprve musí vytvořit. Člověk se narodí jako určitá možnost, ale tím jeho vývoj nekončí. Musí se postupně stát sám sebou.

"Dokaž, že jsi statečný, pravdomluvný a nesobecký, a jednoho dne budeš skutečným chlapcem."
"Skutečným člověkem" se zde nestáváme biologicky, ale vnitřní proměnou. Statečnost znamená čelit strachu, pravdivost přijmout vlastní skutečnost a nesobeckost překročit omezení ega. Pinocchio tedy nemusí změnit tělo. Musí změnit způsob, jakým existuje.

"Musíš se naučit rozlišovat mezi správným a špatným."
To je první krok vědomí. Dítě zpočátku žije především podle toho, co mu říkají
druzí. Postupně se ale musí vytvořit vlastní morální orientace a přesně
tady začíná cesta od nevědomosti k vědomí.

"Lež roste a roste, až je stejně zřejmá jako nos na tvém obličeji."
Tady se vnější tělesná proměna stává symbolem vnitřní pravdy. To, co se snažíme
skrýt, se nakonec nějakým způsobem projeví. Pinocchiův nos je téměř
pohádkovou verzí psychologického principu: potlačený obsah si hledá cestu ven.

"Svět je plný pokušení. Jsou to "špatné" věci, které v tu chvíli vypadají jako správné."
Pokušení není něco, co přichází pouze zvenčí. Působí proto, že v nás něco najde, na co může reagovat. Pinocchio chce svobodu, zábavu, uznání a dobrodružství. A právě tyto přirozené potřeby mohou být využity proti němu. Stín většinou nepřichází s cedulkou "jsem zlo", naopak - přichází jako něco lákavého, příjemného, svobodného nebo dobrodružného. Proto nestačí vědět, co je správné. Člověk musí poznat mechanismus vlastního pokušení.

"Vždycky se nech vést svým svědomím."
Moudrost nemusí přicházet z toho, co je velké a působivé. Někdy přichází jako tichý vnitřní hlas, který snadno přeslechneme.

"Zasloužil si být skutečným chlapcem."
Pinocchio se nestává člověkem proto, že byl dokonalý - stává se jím proto, že se učil. Chyboval, lhal, podléhal pokušení, nevěděl, co je správné, ztrácel cestu… Ale postupně začal rozlišovat, naslouchat svědomí, nést důsledky svých rozhodnutí a nakonec jednat z lásky.
